Největší zločin Andreje Babiše

Odposlechl jsem při procházce starou Prahou. Dva normálně vypadající chlapi vycházeli z hospody. “Účtenku jsem sice dostal, ale stejně to nahlásím. Když nekrade, nemá se čeho bát.”

Nevěřil jsem vlastním uším. Kdybych soudil podle nich, nejsme rozhodně národ Masaryka, Gabčíka nebo Wichterleho. Ale Čurdů. Bonzáků, udavačů a práskačů. 

Největší zločin Andreje Babiše není Čapí hnízdo. Ani to, jak sám sobě z pozice ministra financí odpouští daně.

Jeho s krabicí od bot plnou peněz nikdo nechytí, jeho kmotr je Agrofert. Jeho největším zločinem není to, jak mění a ovlivňuje legislativu a chod státu tak, aby vyhovoval jeho holdingu. 

Největším zločinem Andreje Babiše je nenávist a pohrdání, které přináší. Vědomě rozdmýchává mezi lidmi udavačství, nenávist a nepřátelství. „Všeci kradnů, parlament je žvanírna, malé firmy a živnostníci jsou k ničemu.“ 

V posledních dnech se středobodem této zloby stal pomyslný zlý hospodský. Komu jeho EET vadí je přeci podvodník a šejdíř. 

Kdo bude další?

Židi to byli za Hitlera, keťasové a kulaci za komunistů. Teď to jsou hospodští a za pár měsíců to budou majitelé obchodů a všichni živnostníci. Protože ti přece od státu moc nechtějí a už vůbec nechtějí být součástí „rodinné firmy“ Andreje Babiše.

A proto je třeba právě živnostníky a drobné podnikatele bránit. Právě oni díky svým podnikatelským úspěchům odvádějí většinu všech daní v České republice.

Hýčkejme si je.

Úspěch není sprosté slovo. A úspěšné podnikání neznamená maximum dotací ani maximum úlev na daních.