I tak by se dal nazvat výsledek činnosti Hate Free Culture, která podle nového ministra pro lidská práva končí. Nejviditelnější akce ministra Dienstbiera bohužel hned od začátku vyvolávala přesný opak toho, co si dala za cíl.
Její kampaň byla už po pár týdnech terčem zesměšňování a není se čemu divit.
Hesla v duchu “Nesuďme skupinu, ale konkrétní osobu” podepíšu z fleku. Stejně tak naprostá většina politiků napříč politickým spektrem.
My Češi totiž nejsme nenávistní a plní předsudků, jak by se mohlo zdát z množství různých neziskovek, které z našich peněz vedou boj s imaginárním nepřítelem mezi námi.
Jasně, je tady pár blbečků, co se dopouští násilí na základě nenávisti a předsudků. Ale s těmi si v pohodě poradí policie. Kromě nich je tu o poznání větší skupina lidí, kteří mají ve světle probíhající migrační vlny do Evropy a teroristických útoků jednoduše (a oprávněně) strach. A i když se to občas nemusí z pražské bubliny zdát, je jich skutečně mnoho. A tyhle lidi nepřesvědčí žádná hipsterská a povýšenecká reklamní kampaň za peníze z jejich daní.
Neházejme ale všechny neziskovky do jednoho pytle. Je mezi nimi spousta prospěšných. Hate Free Culture ale je (byla) typická (ne)ziskovka, která myslela hlavně na hájení určitého politického proudu. To ale mají dělat politici, kteří prochází volbami. Případně ministerstva, která mají tito zvolení politici po dobu mandátu pod svou kontrolou. Ne rádoby nevládní organizace financované mimo jiné z českého státního rozpočtu.
Je dobře, že nový ministr činnost Hate Free Culture ukončí. Ne kvůli myšlenkám, ale kvůli podstatě věci.
Doufejme, že jeho čin bude příkladem i pro ty další. Pro ty, kterým se také nelíbí, když nás chce někdo vychovávat za naše peníze.
Předražených samolepek budeme mít z tohoto projektu na dlouhá léta do zásoby.
