Městský policajt nemá co rozdávat botičky!

Nepřipadáte si v Praze bezpečně? Možná je to i proto, že se z městských policajtů nepozorovaně stali "výběrčí daní". Úvozovky jsou zcela na místě, protože ty daně jsou skryté. Oficiálně se jim říká "pokuta za porušení zákazu stání".

Od roku 1996 začaly jednotlivé městské části postupně zřizovat parkovací zóny s přednostním stáním rezidentů. A na magistrátu si v posledním roce rychle všimli, že peníze vybrané za porušování zákazu stání těch, co tam nebydlí, jsou vítaným přilepšením do rozpočtu. Stala se z toho prostě svérázná daň: "potřebuješ parkovat v Praze? Zaplať nám!" Proč má mít Pražák, žijící na hranici mezi jednotlivými obvody, stíženou možnost parkování jen proto, že má trvalé bydliště na té špatné straně ulice?

Dřív muži zákona dohlíželi na pořádek a klid v ulicích. Dnes řeší především špatné parkování. Na nic jiného jim už skoro nezbývá čas. Pokud vás v Praze náhodou někdo přepadne, okrade nebo znásilní (což vám nepřeju), nebudou policajti po ruce. Jejich hlavní pracovní náplní není "pomáhat a chránit", ale šmejdit po ulicích a sledovat, jestli nějaký "cizinec" bez rezidenční karty nestojí, kde nemá. Feťáci, bezdomovci, zloději, kapsáři, rušení nočního klidu, to všechno městskou policii zajímá až v druhém plánu. Hlavní je rozdat co nejvíc botiček a vybrat co nejvíc pokut.

A to je špatně. Řešení je přitom jednoduché a čisté. Zrušme parkovací zóny a za vjezd do Prahy zaveďme mýtné. V Londýně to tak funguje už přes deset let. Rezidenti mají výraznou slevu, zatímco "cizinci" raději zaparkují na záchytných parkovištích na periferii a použijí MHD. Mýtné zaplatíte pohodlně po webu nebo pomocí SMS a kontrolují to kamery, zaznamenávající poznávací značku vozidla. Z čehož plyne, že se londýnští policisté už nejsou "výběrčí daní". Mají čas věnovat se tomu, k čemu jsou určeni: hlídání našeho bezpečí. Chodí po ulicích a místo rozdávání botiček sledují věci, které ohrožují občany a znepříjemňují jim život.

Protože právě tohle je smyslem existence obecního policajta a jeho posláním. Máte ho znát jménem a vědět, že několikrát za den projde vaší ulicí. Máte vědět, že až ho budete potřebovat, bude právě někde poblíž.

Chci mít svou ulici bezpečnou, ne plnou botiček.