Jak souvisí jízda metrem načerno a křesťanské Desatero?

Minulý týden jsem hodně diskutoval o pražské hromadné dopravě. Primárně o hospodářských výsledcích DP Praha a jeho budoucí podobě. (Postoj pražské ODS ve formě pdf ke stažení zde: http://cl.ly/0O1z1x3Z0y0F) Jeden z argumentů, který jsem slyšel poměrně často, byl od lidí, kteří v Praze programově jezdí na černo. “Nesouhlasíme, aby byla MHD placená, měla by být zadarmo,” vysvětlují. “Naše černé jízdy jsou politickým protestem.”

Když to slyším, vzpomenu si na Dostojevského Zločin a trest. Ti “politicky protestující černí pasažéři” román zřejmě nečetli, jinak by totiž volili jinou formu prosazování svých názorů na finacování hromadné dopravy. 

    Dostojevského hrdina Raskolnikov protestuje proti společenským zlořádům tím, že starou lichvářku z Petrohradu umlátí sekerou. Ten suše technický popis vraždy si pamatuji dodnes: “Úder vedl přímo na temeno. Vykřikla, ale docela slabounce, a znenadání se schoulila k podlaze, ačkoliv ještě stačila zdvihnout obě ruce. Tu udeřil vší silou ještě jednou, zase tupým koncem a zase do temene. Krev vychlístla jako z převržené číše a tělo se zvrátilo naznak…”

    Psychopat? Ne, Raskolnikov byl idealista. Ten hodný a spravedlivý člověk vraždil prostě proto, aby svět učinil lepším. Sekera je pro něj stejnou formou protestu, jako pro jiné lidi jízda na černo. Všichni cítíme, že altruistická vražda je nonsens, nesmysl z podstaty věci. Něco jako čaj v plechovém hrnku, ohřívaný v mikrovlnce. “Ušlechtilé” porušování přepravního řádu v MHD ale snad nonsens není? V míře “zločinu” je sice jistý rozdíl, ale podstata věci zůstává stejná. 

    Porušovat pravidla se prostě nemá, ať už jde o vraždu nebo neštípnutý lístek v metru. Jakmile totiž porušíte sebenepatrnější pravidlo, bouráte celý systém. A bez systému pravidel a zákonů bychom se tu všichni navzájem povraždili. Pokud neplatí maličkosti, neplatí nic. Když sami na daních nezaplatíte stovku, nemáte právo se rozčilovat, že někdo nezaplatil miliardu. Zákony, vyhlášky a obecné zvyklosti se musejí dodržovat, i když se mi ty nějaké konrétní omezení.  

    I proto mně rozčiluje výrok “Miloš Zeman není můj přezident,” který občas zaslechnu. Zemana jsem nevolil, mám k němu spoustu výhrad a řada jeho kroků a výroků je mi nesympatická. Musím ho ale respektovat – od toho je to přece prezident. Stejné je to i s policajtem na křižovatce nebo třeba s paní učitelkou ve škole. Nemůžete říct: “Dopraváky nesnáším, takže budu jezdit na červenou. Paní učitelka se mi nelíbí, takže nebudu psát úkoly.” 

    Na nějakém základu se musíme všichni shodnout. Evropská morálka vychází z křesťanského Desatera, což říkám přesto, že nejsem křesťan. A pokud zní páté přikázání “Nezabiješ!” a sedmé přikázání “Nepokradeš!”, není v principu rozdíl mezi ukradením rohlíku v samoobsluze a tím, co udělal Raskolnikov petrohradské lichvářce. Obojí je porušení pravidel. A co jiného je jízda na černo než krádež? 

    Co si budeme namlouvat – každý z nás se aspoň jednou v životě svezl bez jízdenky. Ale měli bychom se za to v duchu stydět jako za porušení sedmého přikázání. A rozhodně bychom to neměli vydávat za ušlechtilé “pokračování politiky jinými prostředky”.