Je mi jedno, co kdo nosí na hlavě. Podstatné je to, co v té hlavě je.

Nechci žít v Severní Koreji, kde všichni až na Kima chodí oblečeni v jednom mundůru a s jedním sestřihem.

Ani se nechci vracet do minulého režimu, kdy se za oblékání nebo účes vyhazovalo ze školy a práce.

Nejen Jaromír Jágr nosil v devadesátkách pár měsíců na hlavě čolka alias mulet.

Chci žít ve svobodné společnosti, kde po ulici chodí hipsteři s plnovousem, denně zastřižení manažeři v obleku nebo kostýmku, pankáči s čírem, metalisti s dekou nebo muslimky s šátkem přes vlasy. 

Ostatně moje babička na vesnici nosila na hlavě šátek každý den a nikoho to nepohoršovalo. Na Moravě jsou šátky součástí našich tradic.

Vidím to ale jinak, když jde o školy. Pokud je ve školním řádu napsáno, že se nesmí nosit pokrývka hlavy, tak to žáci musí respektovat.

Když někam přijedu, tak je normální ctít místní pravidla. Nevadí mi, že se na dovolené v Egyptě má žena občas musela zahalit. Nebo že při návštěvě Jeruzaléma musím mít někde pokrývku hlavy.

Připadá mi to fér a normální.

Ale není normální přijet do země jako host a svůj pobyt zahájit žalobou na školu, kde se vyžaduje školní řád.

Současný hon na ředitelku střední zdravotní školy Kohoutovou je zkrátka špatně a snaha z ní dělat xenofobku je úplně nesmyslná. Vždyť sama škola se na svých webových stránkách chlubí tím, že podporuje inkluzivní vzdělávání a že na škole studují žáci ze 4 kontinentů.

Body nahoru pro paní ředitelku, že se nebojí stát za svým názorem a obhajovat pravidla a zdravý rozum.

A další body dávám dolů za nesmyslně aktivistické kroky ombudsmanky Šabatové a její rodiny.